Infekce herpes virem je jednou z významných příčin vzniku neplodnosti u fen, vstřebávání plodů, potratů a porodů mrtvých či slabých štěňat, ale také úhynu celých (zdánlivě zdravých a silných) vrhů do 1-3 týdnů po porodu. Proto by o tomto viru měli vědět všichni chovatelé, kteří odchovávají štěňata.

Psí herpes virus se množí na sliznicích dýchacích a pohlavních cest, napadá psy i feny. V době aktivní infekce může dojít k přenosu z nemocných na dosud zdravé jedince při pohlavním styku nebo kapénkovou infekcí (sekrety z očí, nosu, tlamy).

Psí herpes je příbuzný lidskému herpes viru způsobujícímu opary na rtech (Herpes simplex) a pásovému oparu (Varicella zoster). Jak mnozí zkusili na vlastní kůži, kdo jednou herpes chytí, už se ho nezbaví. Po proběhlé infekci se klinické příznaky ztratí, ale virus se schovává v těle (hlavně v nervových gangliích) a při snížení imunity stresem nebo jinou infekcí se opět probudí k životu a člověku vyrazí opar.

U psa to probíhá stejně, virus se probudí, začne se množit na sliznicích a pes je zase infekční pro ostatní až do chvíle, než se imunitnímu systému podaří infekci potlačit. V latentní fázi, kdy je virus schovaný v gangliích, není hostitel infekční pro své okolí. K reaktivaci infekce dochází nečekaně a v nepravidelných intervalech (v odstupu měsíců i několika let).

Štěňata se mohou nakazit od matky přes placentu, mohou být infikována přímo při porodu průchodem přes pochvu nebo sekrety od matky krátce po porodu (olizování). Štěňata se mohou také nakazit mezi sebou.

 

Vyšetření zaměřená na výskyt protilátek proti CHV proběhla v chovatelských stanicích v různých zemích Evropy. Dle těchto testů se s infekcí psím herpes virem setkalo 30-90% chovných jedinců (v některých zemích je promořenost vysoká, v jiných nižší). Výskyt je významně vyšší ve stanicích s větším množstvím zvířat, kde se může virus snáze přenášet mezi chovanými jedinci.

Při aktivní infekci  lze diagnostikovat virus metodou PCR ze stěru sliznice dutiny ústní (tonsil), výtěru spojivkového vaku oka, ze stěru sliznice pohlavních cest nebo z krve (ve fázi virémie, kdy se virus v krvi vyskytuje). V latentní fázi se virus nevyskytuje v krvi ani na sliznicích a zjistit se nedá.

Z krve lze stanovit hladinu protilátek proti herpes viru. Tyto protilátky vznikají jako reakce na infekci, bohužel ale v těle nezůstávají dlouho a po několika měsících psa přestanou chránit před novým onemocněním a nelze je už v krvi detekovat.

V případě úhynu štěňat lze při pitvě zjistit typické změny na vnitřních orgánech. Metodou PCR lze ze vzorků orgánů potvrdit přítomnost viru. 

U dospělých jedinců probíhá infekce dýchacích cest obvykle jako slabá rýma, která brzy sama odezní. CHV může být také jednou z příčin komplexu psincového kašle (kennel cough). Častý je také asymptomatický průběh (bez příznaků). Při infekci pohlavních cest se mohou u obou pohlaví vyskytnout drobné puchýřky na sliznici pohlavních cest, u fen může probíhat zánět pochvy doprovázený výtokem z pochvy. Tyto příznaky se však nevyskytují vždy, často nelze probíhající infekci při běžné prohlídce poznat. Vzácně se u oslabených jedinců může rozvinout zánět očí, někdy s trvalými následky (záněty a vředy rohovky, zákal čočky atd).

U březích fen napadá virus placentu a vyvíjející se plody. Může dojít ke vstřebání zárodků, potratu, předčasnému porodu nebo porodu mrtvých či slabých štěňat, která často zemřou během několika dní po porodu.

U štěňat nakažených po porodu se infekce projevuje slabostí, apatií, naříkáním, oslabením sacího reflexu, podchlazením, bolestmi břicha, nafouklým břichem a změnou barvy stolice. Mohou se vyskytnout dýchací potíže, výtok z nosu, modřiny na kůži a krvácení z nosu. Mnohdy ale napadá virus orgány tak rychle, že vše končí smrtí do několika hodin a žádné výrazné příznaky se nestihnou rozvinout. Pokud se infekce rozvine u štěňat starších než 3 týdny, bývá méně závažná a většina štěňat jí přežije. Štěňata ale mohou být slepá v důsledku postižení očí nebo mohou mít nervové záchvaty. Sama štěňata jsou v takovém případě dlouho infekční pro své okolí.

Důležitá je celková hygiena prostředí a dobrá pohoda chovaných zvířat, minimalizace stresu a snížení rizika přenosu různých infekcí. Virus je citlivý na běžné dezinfekční prostředky, samozřejmostí je tedy sanace chovných prostor, porodních boxů a pomůcek k odchovu štěňat. U štěňat se při odchovu doporučují vytápěné boxy, protože se virus hůře množí při teplotách nad 36°C.

Pro hárající a březí feny je na trhu dostupná vakcína Eurican Herpes 205. Tato vakcína u fen vyvolá aktivní tvorbu protilátek proti CHV. Tyto protilátky nejsou schopné 100% zabránit infekci, ale snižují riziko rozvoje klinických příznaků a úmrtí u štěňat!

Vakcinace se doporučuje fenám, které mají problémy se zabřezáváním, prodělaly potrat, porod mrtvých štěňat (zejména pokud pitva prokázala onemocnění herpes virem) nebo budou kryty rizikovým plemeníkem (pes z velké chovatelské stanice, hodně vytížený krycí pes, pes po kterém více fen nezůstalo březí nebo porodily mrtvá štěňata).

Vakcinace je doporučena v následujícím schématu:
1. aplikace na začátku hárání nebo 7-10 dní po krytí
2. aplikace 1-2 týdny před očekávaným datem porodu

Protože protilátky v těle nezůstávají dlouhodobě, je potřeba vakcinaci opakovat při každém dalším krytí feny.
Ze stejného důvodu nemá smysl vakcinovat krycí psy – imunita navozená vakcinací je krátkodobá a nebrání 100% v rozvoji infekce.